směr

směr (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	směr	směry
Genitiv	směru	směrů
Dativ	směru	směrům
Akkusativ	směr	směry
Vokativ	směre	směry
Lokativ	směru	směrech
Instrumental	směrem	směry

Worttrennung:

směr

Aussprache:

IPA: [smɲɛr]

Hörbeispiele:  směr ^(Info)

Reime: -ɛr

Bedeutungen:

[1] gedachte Linie, in welcher sich eine Bewegung abspielt; Richtung, Kurs, Fahrtrichtung

[2] Zielrichtung; Richtung, Stil, Schwerpunkt, Orientierung, Ausrichtung

Synonyme:

[2] zaměření, orientace

Beispiele:

[1] Převrácený kamion zablokoval dálnici D1 směrem na Prahu.

Ein umgestürzter LKW blockierte die Autobahn D1 in Richtung Prag.

[1] Aby cestující vždy seděli ve směru jízdy, jsou v japonských vlacích všechna sedadla automaticky otočná.

Damit die Fahrgäste immer in Fahrtrichtung sitzen, sind in japanischen Zügen alle Sitze automatisch drehbar.

[2] Má zájem o povolání technického směru.

Er hat Interesse an einem Beruf mit technischer Ausrichtung.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] měnit/změnit, udávat/udat směr — Richtung ändern, anzeigen

[1] ve směru hodinových ručiček — im Uhrzeigersinn, proti směru hodinových ručiček — gegen den Uhrzeigersinn

Wortfamilie:

směrový, směrný, směrovka, směrovost, směrovat, směrnice

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Richtung f, Kurs m, Fahrtrichtung f Englisch: direction → en

 [2] Zielrichtung; Richtung, Stil, Schwerpunkt, Orientierung

Deutsch: Richtung f, Stil m, Schwerpunkt m, Orientierung f

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1, 2] Tschechischer Wikipedia-Artikel „směr“

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „směr“

[1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „směr“

[1, 2] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „směr“

Ähnliche Wörter (Tschechisch):

ähnlich geschrieben und/oder ausgesprochen: sběr