průkaz

průkaz (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

Kasus	Singular	Plural
Nominativ	průkaz	průkazy
Genitiv	průkazu	průkazů
Dativ	průkazu	průkazům
Akkusativ	průkaz	průkazy
Vokativ	průkaze	průkazy
Lokativ	průkaze, průkazu	průkazech
Instrumental	průkazem	průkazy

Worttrennung:

prů·kaz, Plural: prů·ka·zy

Aussprache:

IPA: [ˈpruːkas], Plural: [ˈpruːkazɪ]

Hörbeispiele: —, Plural: —

Bedeutungen:

[1] Urkunde, die wichtige (persönliche) Daten enthält und die man meist bei sich hat: Ausweis, Nachweis, Legimitation

Synonyme:

[1] doklad, dokument, legitimace

Beispiele:

[1] Mladý muž u sebe neměl průkaz.

Der junge Mann hatte keinen Ausweis bei sich.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] řidičský průkaz, občanský průkaz, průkaz totožnosti — Identitätsnachweis, průkaz původu — Ursprungsnachweis

[1] průkaz předložit, ukázat, vystavit — Ausweis vorlegen, zeigen, ausstellen

Abgeleitete Begriffe:

průkazka, průkazný

Übersetzungen

 

Deutsch: [1] Ausweis m, Nachweis m, Legimitation f

Englisch: [1] card → en, pass → en

? Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „průkaz“

[1] volny - slovník: „průkaz“

[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Lexikon „průkaz“