průkaz

průkaz (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	průkaz	průkazy
Genitiv	průkazu	průkazů
Dativ	průkazu	průkazům
Akkusativ	průkaz	průkazy
Vokativ	průkaze	průkazy
Lokativ	průkaze průkazu	průkazech
Instrumental	průkazem	průkazy

Worttrennung:

prů·kaz

Aussprache:

IPA: [ˈpruːkas]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Urkunde, die wichtige (persönliche) Daten enthält und die man meist bei sich hat; Ausweis, Nachweis, Legimitation

Synonyme:

[1] doklad, dokument, legitimace

Beispiele:

[1] Mladý muž u sebe neměl průkaz.

Der junge Mann hatte keinen Ausweis bei sich.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] řidičský průkaz, občanský průkaz, průkaz totožnosti — Identitätsnachweis, průkaz původu — Ursprungsnachweis

[1] průkaz předložit, ukázat, vystavit — Ausweis vorlegen, zeigen, ausstellen

Wortbildungen:

průkazka, průkazný

Übersetzungen

 [1] Urkunde, die wichtige (persönliche) Daten enthält

Deutsch: Ausweis m, Nachweis m, Legimitation f Englisch: card → en, pass → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „průkaz“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „průkaz“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „průkaz“