zvuk

zvuk (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

Kasus	Singular	Plural
Nominativ	zvuk	zvuky
Genitiv	zvuku	zvuků
Dativ	zvuku	zvukům
Akkusativ	zvuk	zvuky
Vokativ	zvuku	zvuky
Lokativ	zvuku	zvucích
Instrumental	zvukem	zvuky

Worttrennung:

zvuk, Plural: zvu·ky

Aussprache:

IPA: [zvʊk], Plural: [ˈzvʊkɪ]

Hörbeispiele:  zvuk ^(Info), Plural: —

Bedeutungen:

[1] mit dem Gehör wahrgenommene Schwingung: Schall, Klang, Ton

[2] eine bestimmte Ausprägung, ein bestimmter Charakter von etwas: Klang, Name, Ruf

Synonyme:

[2] charakter, pověst, jméno, reputace, renomé

Beispiele:

[1] Zvuk urazí ve vzduchu jeden kilometr přibližně za tři sekundy.

Schall legt in der Luft einen Kilometer in etwa drei Sekunden zurück.

[1] V multimediálních prezentacích se kombinuje text, obraz a zvuk.

In multimedialen Präsentationen werden Text, Bild und Ton kombiniert.

[2] Divadelní soubor našeho města má v okolí dobrý zvuk.

Das Theaterensemble unserer Stadt hat in der Umgebung einen guten Namen.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] rychlost, výška zvuku — Schallgeschwindigkeit, Tonhöhe

Abgeleitete Begriffe:

zvukový, zvukař, dozvuk, ozvuk, pazvuk, přízvuk, ultrazvuk

Übersetzungen

 

Deutsch: [1] Schall m, Klang m, Ton m, [2] Klang m, Name m, Ruf m

Englisch: [1] sound → en

? Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „zvuk“

[1, 2] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „zvuk“

[1] volny - slovník: „zvuk“

[*] Uni Leipzig: Wortschatz-Lexikon „zvuk“

Ähnliche Wörter:

zvyk