omezení

Siehe auch: omezeni

Siehe auch:

omezeni

omezení (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	omezení	omezení
Genitiv	omezení	omezení
Dativ	omezení	omezením
Akkusativ	omezení	omezení
Vokativ	omezení	omezení
Lokativ	omezení	omezeních
Instrumental	omezením	omezeními

Worttrennung:

ome·ze·ní

Aussprache:

IPA: [ˈɔmɛzɛɲiː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

• Verbalsubstantiv vom Verb „omezit“ (Konjugation):

[1] Verringerung des Umfangs, Ausmaßes oder Wirkungsbereiches von etwas; Einschränkung, Beschränkung, Restriktion, Begrenzung

Beispiele:

[1] Strany tímto prohlašují, že jsou plně způsobilé podepsat tuto smlouvu bez jakéhokoli omezení.

Die Parteien erklären hiermit, dass sie voll befähigt sind, diesen Vertrag ohne jegliche Einschränkung zu unterschreiben.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] bez omezení — ohne Einschränkung

Wortfamilie:

omezit, omezený

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Einschränkung f, Beschränkung f, Restriktion f, Begrenzung f Englisch: constraint → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „omezení“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „omezení“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „omezení“