náčelník

náčelník (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	náčelník	náčelníci
Genitiv	náčelníka	náčelníků
Dativ	náčelníkovi náčelníku	náčelníkům
Akkusativ	náčelníka	náčelníky
Vokativ	náčelníku	náčelníci
Lokativ	náčelníkovi náčelníku	náčelnících
Instrumental	náčelníkem	náčelníky

Worttrennung:

ná·čel·ník

Aussprache:

IPA: [ˈnaːt͡ʃɛlɲiːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] führende, wichtigste Person; Haupt, Leiter, Anführer, Chef, Obmann, Indianer: Häuptling

Synonyme:

[1] vůdce, pohlavár, předseda, župan, přednosta, šéf

Beispiele:

[1] „Smrt obou náčelníků přispěla míru.“

Der Tod beider Anführer trug zum Frieden bei.

Wortfamilie:

čelo

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Haupt n, Leiter m, Anführer m, Chef m, Obmann m, Häuptling m Englisch: chief → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „náčelník“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „náčelník“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „náčelník“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „náčelník“

Quellen: