čin

čin (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

Kasus	Singular	Plural
Nominativ	čin	činy
Genitiv	činu	činů
Dativ	činu	činům
Akkusativ	čin	činy
Vokativ	čine	činy
Lokativ	činu	činech
Instrumental	činem	činy

Worttrennung:

čin, Plural: či·ny

Aussprache:

IPA: [tʃɪn], Plural: [ˈtʃɪnɪ]

Hörbeispiele:  čin ^(Info), Plural: —

Bedeutungen:

[1] das, was vollbracht wird: Tat, Handlung

Synonyme:

[1] skutek, jednání

Unterbegriffe:

[1] hrdinský čin, trestný čin

Beispiele:

[1] Raduje se z každého dobrého činu.

Er/Sie freut sich über jede gute Tat.

Redewendungen:

[1] chytit někoho při činu, dopadnout někoho při činu (jemanden auf frischer Tat ertappen)

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] místo činu

[1] dopustit se, spáchat čin (eine Tat begehen)

Abgeleitete Begriffe:

počin, účin

Übersetzungen

 

Deutsch: [1] Tat f, Handlung f

Englisch: [1] [[|]] → en

? Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „čin“

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „čin“

[1] volny - slovník: „čin“