vykřičník

Aus Wiktionary, dem freien Wörterbuch
Wechseln zu: Navigation, Suche

vykřičník (Tschechisch)[Bearbeiten]

Substantiv, m, hart, unbelebt[Bearbeiten]

Kasus Singular Plural
Nominativ vykřičník vykřičníky
Genitiv vykřičníku vykřičníků
Dativ vykřičníku vykřičníkům
Akkusativ vykřičník vykřičníky
Vokativ vykřičníku vykřičníky
Lokativ vykřičníku vykřičnících
Instrumental vykřičníkem vykřičníky

Worttrennung:

vy·křič·ník

Aussprache:

IPA: [ˈvɪkr̝̊ɪʧɲiːk]
Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Linguistik: Satzzeichen, das einen Satz als Ausrufesatz kennzeichnet; Ausrufezeichen, Rufzeichen

Gegenwörter:

[1] otazník

Oberbegriffe:

[1] interpunkční znaménko

Beispiele:

[1] Ohodnotil film jedničkou s vykřičníkem.
Er bewertete den Film mit einer Eins mit Rufzeichen.

Wortbildungen:

vykřičníkový

Übersetzungen[Bearbeiten]

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „vykřičník
[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „vykřičník
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „vykřičník
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „vykřičník
[1] centrum - slovník: „vykřičník
[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Lexikonvykřičník