vlastník

vlastník (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	vlastník	vlastníci
Genitiv	vlastníka	vlastníků
Dativ	vlastníkovi vlastníku	vlastníkům
Akkusativ	vlastníka	vlastníky
Vokativ	vlastníku	vlastníci
Lokativ	vlastníkovi vlastníku	vlastnících
Instrumental	vlastníkem	vlastníky

Worttrennung:

vlast·ník

Aussprache:

IPA: [ˈvlastɲiːk]

Hörbeispiele:  vlastník ^(Info)

Bedeutungen:

[1] jemand, dem etwas gehört; Besitzer, Eigentümer, Inhaber

Synonyme:

[1] majitel, držitel

Beispiele:

[1] Vlastníci psů odpovídají za škody jimi způsobené.

Hundebesitzer tragen die Verantwortung für von ihnen verusachte Schäden.

Wortbildungen:

[1] spoluvlastník

Wortfamilie:

vlastní, vlastnictví, vlastnit

Übersetzungen

 [1] jemand, dem etwas gehört; Besitzer, Eigentümer, Inhaber

Deutsch: Besitzer m, Eigentümer m, Inhaber m Englisch: owner → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „vlastník“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „vlastník“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „vlastník“

[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „vlastník“