přikývnout
přikývnout (Tschechisch)[Bearbeiten]
Verb, perfektiv[Bearbeiten]
| Aspekt | ||
| imperfektives Verb | perfektives Verb | |
|---|---|---|
| přikyvovat | přikývnout | |
| Zeitform | Wortform | |
| Futur | 1. Person Sg. | přikývnu |
| 2. Person Sg. | přikývneš | |
| 3. Person Sg. | přikývne | |
| 1. Person Pl. | přikývneme | |
| 2. Person Pl. | přikývnete | |
| 3. Person Pl. | přikývnou | |
| Präteritum | m | přikývl |
| f | přikývla | |
| Partizip Perfekt | přikývl | |
| Partizip Passiv | — | |
| Imperativ Singular | přikývni | |
| Alle weiteren Formen: Flexion:přikývnout | ||
Anmerkung zum Aspekt:
- Dieses perfektive, vollendete Verb wird dort verwendet, wo die Handlung abgeschlossen ist und nur einmalig stattfindet. Siehe auch Aspekt tschechischer Verben.
Worttrennung:
- při·kýv·nout
Aussprache:
- IPA: [ˈpr̝̊ɪkiːvnɔʊ̯t]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] intransitiv: mit einem Kopfnicken zustimmen; nicken, zunicken
Synonyme:
- [1] přisvědčit
Beispiele:
- [1] „Hoch radostně, ale nesměle přikývl hlavou.“[1]
- Freudig, aber schüchtern nickte der Junge zustimmend mit dem Kopf.
Wortfamilie:
Übersetzungen[Bearbeiten]
- [1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „přikývnout“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „přikývnouti“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „přikývnouti“
- [1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „přikývnout“
Quellen: