dědictví

dědictví (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	dědictví	dědictví
Genitiv	dědictví	dědictví
Dativ	dědictví	dědictvím
Akkusativ	dědictví	dědictví
Vokativ	dědictví	dědictví
Lokativ	dědictví	dědictvích
Instrumental	dědictvím	dědictvími

Worttrennung:

dě·dic·tví

Aussprache:

IPA: [ˈɟɛɟɪt͡stviː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] gesamter Besitz einer verstorbenen Person, der im Erbfall an die Erben übergehen kann; Erbschaft, Erbe, Nachlass

Beispiele:

[1] „Při pohřbu plakali a chválili zemřelého do nebe. Naříkali, že mu Pán Bůh delšího věku nedopřál, neboť byl prý to muž dobrého srdce. Ale už nemohli se dočkati, aby bylo po pohřbu a aby mohli se o dědictví dělit.“

Beim Begräbnis weinten sie und hoben den Verstorbenen in den Himmel. Sie jammerten, dass ihm der Herrgott kein längeres Leben gegönnt hat, war er doch angeblich ein Mann mit gutem Herzen. Sie konnten es jedoch nicht mehr erwarten, dass das Begräbnis zu Ende ist und sie die Erbschaft teilen können.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] dědictví převzít, nastoupit, přijmout — die Erbschaft übernehmen, antreten, annehmen

[1] kulturní dědictví — Kulturerbe

Wortfamilie:

dědic, dědička, dědit

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Erbschaft f, Erbe n, Nachlass m Englisch: heritage → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „dědictví“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „dědictví“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „dědictví“

[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „dědictví“

Quellen: