čin

Aus Wiktionary, dem freien Wörterbuch
Zur Navigation springen Zur Suche springen

čin (Tschechisch)[Bearbeiten]

Substantiv, m, hart, unbelebt[Bearbeiten]

Singular Plural
Nominativ čin činy
Genitiv činu činů
Dativ činu činům
Akkusativ čin činy
Vokativ čine činy
Lokativ činu činech
Instrumental činem činy

Worttrennung:

čin

Aussprache:

IPA: [t͡ʃɪn]
Hörbeispiele: Lautsprecherbild čin (Info)
Reime: -ɪn

Bedeutungen:

[1] das, was vollbracht wird: Tat, Handlung

Synonyme:

[1] skutek, jednání

Unterbegriffe:

[1] hrdinský čin, trestný čin

Beispiele:

[1] Raduje se z každého dobrého činu.
Er/Sie freut sich über jede gute Tat.

Redewendungen:

[1] chytit někoho při činu, dopadnout někoho při činu (jemanden auf frischer Tat ertappen)

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] místo činu
[1] dopustit se, spáchat čin (eine Tat begehen)

Wortbildungen:

počin, účin

Übersetzungen[Bearbeiten]

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „čin
[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „čin
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „čin
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „čin
[1] centrum - slovník: „čin