cín

Siehe auch: čin

Siehe auch:

čin

cín (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	cín	cíny
Genitiv	cínu	cínů
Dativ	cínu	cínům
Akkusativ	cín	cíny
Vokativ	cíne	cíny
Lokativ	cínu	cínech
Instrumental	cínem	cíny

[1] prutový cín

Worttrennung:

cín

Aussprache:

IPA: [t͡siːn]

Hörbeispiele:  cín ^(Info)

Reime: -iːn

Bedeutungen:

[1] Chemie: chemisches Element mit der Ordnungszahl 50

Abkürzungen:

[1] Symbol: Sn

Oberbegriffe:

[1] kov, chemický prvek

Beispiele:

[1] Cín je měkký a kujný, šedý kov.

Zinn ist ein weiches, schmiedbares, graues Metall.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] čistý cín — Feinzinn, pájkový cín — Lötzinn

Wortbildungen:

cínový, cínař

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Zinn n Englisch: tin → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „cín“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „cín“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „cín“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „cín“