výchova
výchova (Tschechisch)
Substantiv, f
| Singular | Plural | |
|---|---|---|
| Nominativ | výchova | výchovy |
| Genitiv | výchovy | výchov |
| Dativ | výchově | výchovám |
| Akkusativ | výchovu | výchovy |
| Vokativ | výchovo | výchovy |
| Lokativ | výchově | výchovách |
| Instrumental | výchovou | výchovami |
Worttrennung:
- vý·cho·va
Aussprache:
- IPA: [ˈviːxɔva]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] zielgerichtete, systematische Fürsorge um die geistige und körperliche Entwicklung eines (jungen) Menschen: Erziehung
- [2] unterrichtende Betreuung in einem bestimmten Fach: Ausbildung, Bildung
- [3] nur in bestimmten Wortkombinationen, Unterrichtsfach in der Schule: Erziehung
Synonyme:
- [1] edukace, vychování
- [2] vzdělávání
Oberbegriffe:
Beispiele:
- [1] Na výchově svých dětí jsem si dala záležet.
- Auf die Erziehung meiner Kinder legte ich großen Wert.
- [2] Akademie zajišťuje odbornou výchovu v rámci celoživotního vzdělávání.
- Die Akademie gewährleistet eine Berufsausbildung im Rahmen des lebenslangen Lernens.
- [3] Dnes občanská výchova odpadla.
- Heute ist die Staatsbürgerkunde ausgefallen.
Charakteristische Wortkombinationen:
- [1] školní, autoritářská, jazyková výchova (Schulerziehung, autoritäre Erziehung, Spracherziehung)
- [3] hudební, občanská, tělesná, výtvarná výchova (Musikerziehung, Staatsbürgerkunde, Leibeserziehung (Sportunterricht), bildnerische Erziehung)
Wortbildungen:
Übersetzungen
[2] unterrichtende Betreuung in einem bestimmten Fach: Ausbildung, Bildung
|
- [1–3] Tschechischer Wikipedia-Artikel „výchova“
- [*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „výchova“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „výchova“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „výchova“
- [1–3] centrum - slovník: „výchova“