obyvatel

obyvatel (Tschechisch)

Substantiv, m, weich, belebt

Kasus	Singular	Plural
Nominativ	obyvatel	obyvatelé
Genitiv	obyvatele	obyvatel, obyvatelů
Dativ	obyvatelovi, obyvateli	obyvatelům
Akkusativ	obyvatele	obyvatele
Vokativ	obyvateli	obyvatelé
Lokativ	obyvatelovi, obyvateli	obyvatelích
Instrumental	obyvatelem	obyvateli

Worttrennung:

oby·va·tel, Plural: oby·va·te·lé

Aussprache:

IPA: [ˈɔbɪvatɛl], Plural: [ˈɔbɪvatɛlɛː]

Hörbeispiele:  obyvatel ^(Info), Plural: —

Bedeutungen:

[1] jemand, der etwas bewohnt: Einwohner, Bewohner, Insasse

Weibliche Wortformen:

[1] obyvatelka

Unterbegriffe:

[1] nájemník

Beispiele:

[1] Počet obyvatel hlavní města Praha je asi 1 200 000 osob.

Die Anzahl der Bewohner der Hauptstadt Prag beträgt ungefähr 1 200 000 Personen.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] obyvatel domu — Hausbewohner, místní obyvatel — Einheimischer

Abgeleitete Begriffe:

obyvatelský, obyvatelný, obyvatelstvo, obyvatelnost

Übersetzungen

 

Deutsch: [1] Einwohner m, Bewohner m, Insasse m Englisch: [1] inhabitant → en Französisch: [1] habitant → fr

Italienisch: [1] abitante → it Portugiesisch: [1] habitante → pt Spanisch: [1] habitante → es

? Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „obyvatel“

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „obyvatel“

[1] volny - slovník: „obyvatel“

[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Lexikon „obyvatel“