králík

králík (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	králík	králíci
Genitiv	králíka	králíků
Dativ	králíkovi králíku	králíkům
Akkusativ	králíka	králíky
Vokativ	králíku	králíci
Lokativ	králíkovi králíku	králících
Instrumental	králíkem	králíky

Worttrennung:

krá·lík

Aussprache:

IPA: [ˈkraːliːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Zoologie: sich stark vermehrendes Nagetier mit langen Ohren; Kaninchen

Verkleinerungsformen:

[1] králíček

Oberbegriffe:

[1] savec, živočich

Beispiele:

[1] Vím, že se králíci rychle množí.

Ich weiß, dass sich Kaninchen schnell vermehren.

[1] Přirovnal hledání vhodného nástupce k tahání králíka z klobouku.

Er verglich die Suche eines geeigneten Nachfolgers mit dem Ziehen eines Kaninchens aus dem Hut.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] pokusný králík

Wortbildungen:

králíkárna, králičí, králičina

Übersetzungen

 [1] Zoologie: sich stark vermehrendes Nagetier mit langen Ohren; Kaninchen

Deutsch: Kaninchen n Englisch: rabbit → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „králík“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „králík“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „králík“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „králík“