Zum Inhalt springen

koncovka

Aus Wiktionary, dem freien Wörterbuch
Singular Plural
Nominativ koncovka koncovky
Genitiv koncovky koncovek
Dativ koncovce koncovkám
Akkusativ koncovku koncovky
Vokativ koncovko koncovky
Lokativ koncovce koncovkách
Instrumental koncovkou koncovkami

Worttrennung:

kon·cov·ka

Aussprache:

IPA: [ˈkɔnt͡sɔfka]
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

[1] abschließender Teil eines Wortes, der bei der Beugung variiert; Endung
[2] Sport: Abschluss einer sportlichen Begegnung; Endspiel
[3] abschließender Teil von etwas; Endstück

Beispiele:

[1] „Nejčastějším způsobem tvorby nových slov je odvozování. Důležité je znát základní stavební jednotky slov, jimiž jsou kořen, předpona, přípona a koncovka[1]
Die häufigste Art der Bildung neuer Wörter ist die Ableitung. Es ist wichtig, die Basisbausteine der Wörter zu kennen, wie den Stamm, das Präfix, das Suffix und die Endung.
[2]
[3] Musíme vyměnit koncovku zapalovacího kabelu.
Wir müssen das Endstück des Zündkabels tauschen.

Wortfamilie:

konec, koncovkový, koncový

Übersetzungen

[Bearbeiten]
[*] Tschechischer Wikipedia-Artikel „koncovka
[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „koncovka
[1–3] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „koncovka
[1–3] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „koncovka

Quellen:

  1. Lidové noviny vom 28. Januar 2020