odbočení

odbočení (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	odbočení	odbočení
Genitiv	odbočení	odbočení
Dativ	odbočení	odbočením
Akkusativ	odbočení	odbočení
Vokativ	odbočení	odbočení
Lokativ	odbočení	odbočeních
Instrumental	odbočením	odbočeními

Worttrennung:

od·bo·če·ní

Aussprache:

IPA: [ˈɔdbɔt͡ʃɛɲiː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

• Verbalsubstantiv vom Verb „odbočit“ (Konjugation):

[1] Verkehr: Vorgang der Richtungsänderung; Abbiegen

[2] Strecke, Leitung, die von einer Hauptstrecke, Hauptleitung abzweigt; Abzweigung

Synonyme:

[2] odbočka

Beispiele:

[1] Při odbočení se řidič nemusí stále dívat zpět.

Beim Abbiegen muss der Fahrer nicht immer zurückschauen.

[2] Pruh pro odbočení neplní svou funkci, neboť je příliš úzký.

Die Abbiegespur erfüllt ihre Funktion nicht, denn sie ist zu eng.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] zákaz odbočení vlevo, zákaz odbočení vpravo

[2] odbočení řeky — Flussabzweigung, odbočení vedení — Zweigleitung

Übersetzungen

 [1] Verkehr: Vorgang der Richtungsänderung; Abbiegen

Deutsch: Abbiegen n Englisch: turning → en

 [2] Strecke, Leitung, die von einer Hauptstrecke, Hauptleitung abzweigt; Abzweigung

Deutsch: Abzweigung f Englisch: turning → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „odbočení“

[1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „odbočení“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „odbočení“