Flexion:moci

Aus Wiktionary, dem freien Wörterbuch
Zur Navigation springen Zur Suche springen

moci (Konjugation) (Tschechisch)[Bearbeiten]

< moci

Indikativ
způsob oznamovací
Imperativ
způsob rozkazovací
Person Präsens
čas přítomný
Präteritum
čas minulý
Futur
čas budoucí
Maskulinum Femininum Neutrum
belebt unbelebt
ich
můžu, mohu mohl jsem mohla jsem mohlo jsem budu moct
du
ty
můžeš mohl jsi mohla jsi mohlo jsi budeš moct
Sie
Vy
můžete mohl jste mohla jste mohlo jste budete moct
er/sie/es
on/ona/ono
může mohl mohla mohlo bude moct
wir
my
můžeme, můžem mohli jsme mohly jsme mohla jsme budeme moct
ihr
vy
můžete mohli jste mohly jste mohla jste budete moct
sie
oni/ony/ona
můžou, mohou mohli mohly mohly mohla budou moct
Konditional
podmiňovací způsob
Person Präsens
čas přítomný
Präteritum
čas minulý
Maskulinum Femininum Neutrum Maskulinum Femininum Neutrum
belebt unbelebt belebt unbelebt
ich
mohl bych mohla bych mohlo bych byl bych mohl byla bych mohla bylo bych mohlo
du
ty
mohl bys mohla bys mohlo bys byl bys mohl byla bys mohla bylo bys mohlo
Sie
Vy
mohl byste mohla byste mohlo byste byl byste mohl byla byste mohla bylo byste mohlo
er/sie/es
on/ona/ono
mohl by mohla by mohlo by byl by mohl byla by mohla bylo by mohlo
wir
my
mohli bychom mohly bychom mohla bychom byli bychom mohli byly bychom mohly byla bychom mohla
ihr
vy
mohli byste mohly byste mohla byste byli byste mohli byly byste mohly byla byste mohla
sie
oni/ony/ona
mohli by mohly by mohly by mohla by byli by mohli byly by mohly byly by mohly byla by mohla
Partizip
příčestí
Numerus Aktiv (Perfekt)
činné (minulé)
Passiv
trpné
Maskulinum Femininum Neutrum Maskulinum Femininum Neutrum
belebt unbelebt belebt unbelebt
Singular mohl mohla mohlo
Plural mohli mohly mohly mohla
Transgressiv Präsens
přechodník přítomný
Transgressiv Präteritum
přechodník minulý
Numerus Maskulinum Femininum Maskulinum Femininum
Singular moha mohouc
Plural mohouce
Infinitiv Verbaladjektiv
zpřídavnělá příčestí
Verbalsubstantiv
verbální substantivum
moci, moct