vykání

vykání (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	vykání	vykání
Genitiv	vykání	vykání
Dativ	vykání	vykáním
Akkusativ	vykání	vykání
Vokativ	vykání	vykání
Lokativ	vykání	vykáních
Instrumental	vykáním	vykáními

Worttrennung:

vy·ká·ní

Aussprache:

IPA: [ˈvɪkaːɲiː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Verbalsubstantiv: das höfliche Ansprechen mit der (tschechischen) 2. Person Plural; Siezen

Herkunft:

Verbalsubstantiv vom Verb „vykat“ (Konjugation)

Gegenwörter:

[1] tykání

Beispiele:

[1] Když se naštve a začne nadávat na všechny strany, tak přechází z vykání na tykání.

Wenn er in Wut gerät und anfängt, alle zu beschimpfen, wechselt er gewöhnlich vom Siezen zum Duzen.

Wortfamilie:

vy, vykat

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Siezen n

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „vykání“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „vykání“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „vykání“

Ähnliche Wörter (Tschechisch):

ähnlich geschrieben und/oder ausgesprochen: vykakání