ručení

ručení (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	ručení	ručení
Genitiv	ručení	ručení
Dativ	ručení	ručením
Akkusativ	ručení	ručení
Vokativ	ručení	ručení
Lokativ	ručení	ručeních
Instrumental	ručením	ručeními

Worttrennung:

ru·če·ní

Aussprache:

IPA: [ˈrʊt͡ʃɛɲiː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

• Verbalsubstantiv vom Verb „ručit“ (Konjugation):

[1] Verpflichtung, einen entstandenen Schaden zu ersetzen, rechtliche Belangbarkeit; Haftung, Bürgschaft, Obligo

Synonyme:

[1] záruka, garance

Beispiele:

[1] Převzetí ručení musí mít formu dodatku k této smlouvě, ve kterém ručitel prohlásí, že přebírá ručení za závazky.

Die Übernahme der Bürgschaft muss die Form eines Nachtrags zu diesem Vertrag haben, in welchem der Bürge erklärt, die Haftung für die Verpflichtungen zu übernehmen.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] společnost s ručením omezeným — Gesellschaft mit beschränkter Haftung, povinné ručení — Haftpflicht

Wortfamilie:

ručitel, ručit

Übersetzungen

 [1] Verpflichtung, einen entstandenen Schaden zu ersetzen, rechtliche Belangbarkeit; Haftung, Bürgschaft, Obligo

Deutsch: Haftung f, Bürgschaft f, Obligo n Englisch: liability → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „ručení“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „ručení“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „ručení“

Ähnliche Wörter (Tschechisch):

ähnlich geschrieben und/oder ausgesprochen: doručení, rušení