právo

Aus Wiktionary, dem freien Wörterbuch
Zur Navigation springen Zur Suche springen

právo (Tschechisch)[Bearbeiten]

Substantiv, n[Bearbeiten]

Singular Plural
Nominativ právo práva
Genitiv práva práv
Dativ právu právům
Akkusativ právo práva
Vokativ právo práva
Lokativ právu právech
Instrumental právem právy

Worttrennung:

prá·vo

Aussprache:

IPA: [ˈpraːvɔ]
Hörbeispiele: Lautsprecherbild právo (Info)

Bedeutungen:

[1] Recht im objektiven Sinn: staatlich festgelegte und anerkannte Ordnung des menschlichen Zusammenlebens, deren Einhaltung durch staatlich organisierten Zwang garantiert wird
[2] Recht im subjektiven Sinn: Befugnis einer Person, etwas zu tun, zu unterlassen, die sich aus dem Recht im objektiven Sinn ableiten lässt; Recht, Anspruch, Anrecht, Berechtigung
[3] Rechtswesen, nur im Plural, práva: Rechtslehre, Rechtsstudium; Recht, Jura

Synonyme:

[1] objektivní právo, právní řád
[2] subjektivní právo, nárok, oprávnění

Beispiele:

[1] Zabývá se obchodním právem.
Er befasst sich mit dem Handelsrecht.
[2] Má právo se to dozvědět.
Er hat das Recht es zu erfahren.
[3] Petr byl v prvním roce práv a jeho sestra se připravovala k přijímací zkoušce na filozofickou fakultu.
Peter war im ersten Jahr seines Jurastudiums und seine Schwester bereitete sich auf die Aufnahmeprüfung der philosophischen Fakultät vor.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] lidská právaMenschenrechte; občanské, trestní právoZivilrecht, Strafrecht
[1] podléhat právu — dem Recht unterliegen; porušit právo — ein Recht verletzen
[2] hlasovací právoStimmrecht; předkupní právoVorkaufsrecht
[2] odepřít, postoupit, převést právo — ein Recht verweigern, abtreten, übertragen; vzdát se práva — auf ein Recht verzichten
[3] studovat právaJura studieren

Wortbildungen:

právní, právně, právník, právnička, pravomoc, právoplatný

Übersetzungen[Bearbeiten]

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „právo
[1–3] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „právo
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „právo
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „právo
[1–3] centrum - slovník: „právo
[*] Uni Leipzig: Wortschatz-Portalprávo
GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5., upravené vyd. Plzeň : Linde, 2009. 308 s. ISBN 978-80-7380-233-2.