polština

polština (Tschechisch)

Substantiv, f

	Singular	Plural
Nominativ	polština	(polštiny)
Genitiv	polštiny	(polštin)
Dativ	polštině	(polštinám)
Akkusativ	polštinu	(polštiny)
Vokativ	polštino	(polštiny)
Lokativ	polštině	(polštinách)
Instrumental	polštinou	(polštinami)

Anmerkung zum Plural:

Plural selten gebraucht

Worttrennung:

pol·šti·na

Aussprache:

IPA: [ˈpɔlʃcɪna]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Sprache, die die Polen sprechen; Sprache, die in Polen gesprochen wird; polnische Sprache

Synonyme:

[1] polský jazyk

Oberbegriffe:

[1] jazyk

Beispiele:

[1] Můžete přeložit větu z češtiny do polštiny?

Können Sie den Satz aus dem Tschechischen ins Polnische übersetzen?

[1] Polština a čeština jsou blízce příbuznými jazyky.

Das Polnische und das Tschechische sind nah verwandte Sprachen.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] překlad do polštiny - eine Übersetzung ins Polnische

[1] hovorová polština — polnische Umgangssprache, spisovná polština — polnische Schriftsprache

Übersetzungen

 [1] 

Deutsch: Polnisch n Englisch: Polish → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „polština“

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „polština“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „polština“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „polština“