obvinění

obvinění (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	obvinění	obvinění
Genitiv	obvinění	obvinění
Dativ	obvinění	obviněním
Akkusativ	obvinění	obvinění
Vokativ	obvinění	obvinění
Lokativ	obvinění	obviněních
Instrumental	obviněním	obviněními

Worttrennung:

ob·vi·ně·ní

Aussprache:

IPA: [ˈʔɔbvɪɲɛɲiː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

• Verbalsubstantiv vom Verb „obvinit“ (Konjugation):

[1] Äußerung, mit der jemandem die Schuld für etwas gegeben wird; Beschuldigung, Anschuldigung, Bezichtigung

Synonyme:

[1] nařknutí, nařčení

Beispiele:

[1] „Toto obviňování popuzovalo ovšem krále a zarmucovalo Husa a jeho přátele, neboť nebylo tehdy horší urážky nad obvinění z kacířství.“

Diese Beschuldigung hetzte aber den König auf und bereitete Hus und seinem Freund großen Kummer, denn es gab damals keine schlimmere Beleidigung als die Anschuldigung der Ketzerei.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] křivé obvinění — falsche Anschuldigung

[1] vznést obvinění — Beschuldigung erheben, odmítat obvinění — Beschuldigung zurückweisen

Wortfamilie:

obviněný, obvinit, vina, vinný

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Beschuldigung f, Anschuldigung f, Bezichtigung f Englisch: accusation → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „obvinění“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „obvinění“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „obvinění“

Quellen: