občan

občan (Tschechisch)

Substantiv, m, belebt

	Singular	Plural
Nominativ	občan	občané
Genitiv	občana	občanů
Dativ	občanovi občanu	občanům
Akkusativ	občana	občany
Vokativ	občane	občané
Lokativ	občanovi občanu	občanech
Instrumental	občanem	občany

Worttrennung:

ob·čan

Aussprache:

IPA: [ˈɔpt͡ʃan]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Angehöriger einer Gemeinde oder eines Staates

Weibliche Wortformen:

[1] občanka

Verkleinerungsformen:

[1] občánek

Beispiele:

[1] Občané, nastal čas na změny, ale na opravdové změny!

Bürger, die Zeit für Veränderungen ist angebrochen, aber für die richtigen Veränderungen!

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] občan obce — Gemeindeangehöriger, občan státu — Staatsbürger, čestný občan — Ehrenbürger

Wortbildungen:

občanský, občanství, občanstvo, občanskoprávní

Übersetzungen

 [1] jemand, der in einer Gemeinde oder in einem Staat wohnt

Deutsch: Bürger m Englisch: citizen → en Italienisch: cittadino → it m Spanisch: ciudadano → es m

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „občan“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „občan“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „občan“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „občan“

[1] centrum - slovník: „občan“