nasvědčovat
nasvědčovat (Tschechisch)[Bearbeiten]
Verb, imperfektiv[Bearbeiten]
| Aspekt | ||
| imperfektives Verb | perfektives Verb | |
|---|---|---|
| nasvědčovat | nasvědčit | |
| Zeitform | Wortform | |
| Präsens | 1. Person Sg. | nasvědčuji |
| 2. Person Sg. | nasvědčuješ | |
| 3. Person Sg. | nasvědčuje | |
| 1. Person Pl. | nasvědčujeme | |
| 2. Person Pl. | nasvědčujete | |
| 3. Person Pl. | nasvědčují | |
| Präteritum | m | nasvědčoval |
| f | nasvědčovala | |
| Partizip Perfekt | nasvědčoval | |
| Partizip Passiv | — | |
| Imperativ Singular | nasvědčuj | |
| Alle weiteren Formen: Flexion:nasvědčovat | ||
Anmerkung zum Aspekt:
- Dieses imperfektive, unvollendete Verb wird dort verwendet, wo die Handlung noch nicht abgeschlossen ist, sich wiederholt oder gewöhnlich stattfindet. Siehe auch Aspekt tschechischer Verben.
Aussprache:
- IPA: [ˈnasvjɛt͡ʃɔvat]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
Synonyme:
- [1] napovídat, naznačovat, svědčit, ukazovat
Beispiele:
- [1] Všechno nasvědčuje tomu, že za to mohou změny klimatu, což je vidět hlavně na výkyvech teplot.
- Alles deutet darauf hin, dass die Klimaänderungen daran schuld sind, was vor Allem bei den Temperaturschwankungen zu sehen ist.
Übersetzungen[Bearbeiten]
- [*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „nasvědčovat“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „nasvědčovati“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „nasvědčovati“
- [1] Internetový slovník současné češtiny - Lingea s.r.o.: „nasvědčovat“