klenotník

klenotník (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	klenotník	klenotníci
Genitiv	klenotníka	klenotníků
Dativ	klenotníkovi klenotníku	klenotníkům
Akkusativ	klenotníka	klenotníky
Vokativ	klenotníku	klenotníci
Lokativ	klenotníkovi klenotníku	klenotnících
Instrumental	klenotníkem	klenotníky

Worttrennung:

kle·not·ník

Aussprache:

IPA: [ˈklɛnɔtɲiːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Beruf: Uhren- und Schmuckhändler

Herkunft:

vom Substantiv klenot

Weibliche Wortformen:

[1] klenotnice

Oberbegriffe:

[1] povolání

Beispiele:

[1] Klenotník je člověk, u kterého můžete kupovat rubíny pro manželku.

Der Juwelier ist ein Mensch, bei dem man Rubine für die Ehefrau kaufen kann.

Charakteristische Wortkombinationen:

zlatník a klenotník

Übersetzungen

 [1] Beruf: Uhren- und Schmuckhändler

Deutsch: Juwelier m Englisch: jeweller → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „klenotník“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „klenotník“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „klenotník“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „klenotník“

[1] centrum - slovník: „klenotník“

[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „klenotník“