křemík

křemík (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

	Singular	Plural
Nominativ	křemík	—
Genitiv	křemíku	—
Dativ	křemíku	—
Akkusativ	křemík	—
Vokativ	křemíku	—
Lokativ	křemíku	—
Instrumental	křemíkem	—

Worttrennung:

kře·mík, kein Plural

Aussprache:

IPA: [ˈkr̝̊ɛmiːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] ohne Plural: chemisches Element mit der Ordnungszahl 14: Silizium

Abkürzungen:

[1] chemisches Zeichen: Si

Oberbegriffe:

[1] polokov, chemický prvek

Beispiele:

[1] V čistém křemíku je každý atom vázán svými čtyřmi valenčními elektrony se sousedy.

In reinem Silizium ist jedes Atom mit seinen vier Valenzelektronen an seine Nachbarn gebunden.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] polykrystalický, monokrystalický křemík (polykristallines, monokristallines Silizium)

Wortbildungen:

křemíkový, křemíkatý

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Silizium n Englisch: silicon → en Niederländisch: silicium → nl n

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „křemík“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „křemík“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „křemík“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „křemík“

[1] centrum - slovník: „křemík“

[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „křemík“