jmenovec

jmenovec (Tschechisch)

Substantiv, m, belebt

	Singular	Plural
Nominativ	jmenovec	jmenovci
Genitiv	jmenovce	jmenovců
Dativ	jmenovcovi jmenovci	jmenovcům
Akkusativ	jmenovce	jmenovce
Vokativ	jmenovče	jmenovci
Lokativ	jmenovcovi jmenovci	jmenovcích
Instrumental	jmenovcem	jmenovci

Worttrennung:

jme·no·vec

Aussprache:

IPA: [ˈjmɛnɔvɛt͡s]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] jemand mit gleichem Namen wie jemand anderer

Herkunft:

abgeleitet vom Verb jmenovat

Weibliche Wortformen:

[1] jmenovkyně

Beispiele:

[1] Ve Švýcarsku jsou dva jmenovci v telefonním seznamu.

In der Schweiz gibt es zwei Namensvettern im Telefonbuch.

Übersetzungen

 [1] jemand mit gleichem Namen wie jemand anderer

Deutsch: Namensvetter m, Namensbruder m Englisch: namesake → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „jmenovec“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „jmenovec“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „jmenovec“

[1] centrum - slovník: „jmenovec“

[*] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „jmenovec“