doutník

doutník (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	doutník	doutníky
Genitiv	doutníku	doutníků
Dativ	doutníku	doutníkům
Akkusativ	doutník	doutníky
Vokativ	doutníku	doutníky
Lokativ	doutníku	doutnících
Instrumental	doutníkem	doutníky

[1] Winston Churchill kouřící doutník

Aussprache:

IPA: [ˈdɔʊ̯tɲiːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] aus Tabakblättern gerolltes Genussmittel, dessen Rauch gesogen wird; Zigarre

Synonyme:

[1] cigáro

Verkleinerungsformen:

[1] doutníček

Beispiele:

[1] Hrabě se svého hosta zeptal, zda kouří cigarety, doutníky či dýmku.

Der Graf fragte seinen Gast, ob er Zigaretten, Zigarren oder eine Pfeife rauche.

[1] Jako správný starosvětský gentleman nepije nic jiného než whisky se sodou, kouří doutníky, občas si na chvilku odskočí a svede pár venkovských děvčat anebo naváže poměr s vdanou paní.

Wie ein echter Gentleman der Alten Welt trinkt er nur Whiskey Soda, raucht Zigarren und ist ab und zu unterwegs, um ein paar Mädchen vom Land zu verführen oder eine Affäre mit einer verheirateten Frau zu haben.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] kouřit/vykouřit doutník – eine Zigarre rauchen; zapálit si doutník – (s)eine Zigarre anzünden

[1] krabička s doutníky / balení doutníků – Zigarrenkiste (mit Inhalt)

[1] kubánský doutník – kubanische Zigarre

Wortfamilie:

doutnající, doutnat, doutníček, doutníkový

Übersetzungen

 [1] aus Tabakblättern gerolltes Genussmittel, dessen Rauch gesogen wird

Deutsch: Zigarre f Englisch: cigar → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „doutník“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „doutník“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „doutník“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „doutník“

[1] Internetový slovník současné češtiny - Lingea s.r.o.: „doutník“