dědeček

dědeček (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, belebt

	Singular	Plural
Nominativ	dědeček	dědečci dědečkové
Genitiv	dědečka	dědečků
Dativ	dědečkovi dědečku	dědečkům
Akkusativ	dědečka	dědečky
Vokativ	dědečku	dědečci dědečkové
Lokativ	dědečkovi dědečku	dědečcích
Instrumental	dědečkem	dědečky

Worttrennung:

dě·de·ček

Aussprache:

IPA: [ˈɟɛdɛt͡ʃɛk]

Hörbeispiele:  dědeček ^(Info)

Bedeutungen:

[1] Vater eines Elternteils; Großvater

Synonyme:

[1] děda

Weibliche Wortformen:

[1] babička

Oberbegriffe:

[1] předek, příbuzný

Beispiele:

[1] Můj dědeček ještě žije.

Mein Großvater lebt noch.

Übersetzungen

 [1] Vater eines Elternteils; Großvater

Deutsch: Großvater m, Opa m Englisch: grandfather → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „dědeček“

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „dědeček“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „dědeček“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „dědeček“

[1] centrum - slovník: „dědeček“

[*] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „dědeček“