bojovník

bojovník (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	bojovník	bojovníci
Genitiv	bojovníka	bojovníků
Dativ	bojovníkovi bojovníku	bojovníkům
Akkusativ	bojovníka	bojovníky
Vokativ	bojovníku	bojovníci
Lokativ	bojovníkovi bojovníku	bojovnících
Instrumental	bojovníkem	bojovníky

Worttrennung:

bo·jov·ník

Aussprache:

IPA: [ˈbojovɲiːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Mensch, der kämpft; Kämpfer, Krieger

Beispiele:

[1] „Vzhledem k rozbahněnému dnu rybníka, se opancéřování bojovníci zabořili hluboko do bahna.“

Im Hinblick auf den schlickrigen Grund des Teichs sanken die gepanzerten Kämpfer tief in den Schlamm ein.

Wortfamilie:

boj, bojový, bojovný, bojovat, bojovnice

Übersetzungen

 [1] Mensch, der kämpft; Kämpfer, Krieger

Deutsch: Kämpfer m, Krieger m Englisch: fighter → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „bojovník“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „bojovník“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „bojovník“

[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „bojovník“

Quellen: