Bělorus
Bělorus (Tschechisch)[Bearbeiten]
Substantiv, m[Bearbeiten]
Aussprache:
- IPA: [ˈbjɛlɔrʊs]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] Staatsbürger von Belarus (Weißrussland) oder Angehöriger des Volks der Belarussen; Belarusse, Weißrusse
Weibliche Wortformen:
- [1] Běloruska
Beispiele:
- [1] Dnes je každý Bělorus bilingvální.
- Heute ist jeder Weißrusse bilingual.
- [1] „Armáda se skládala z Rusů a Bělorusů, Ukrajinců a lidí z Kuronska, Gruzínců a Kazachů, Arménů a Azerbájdžánců, Baškirů, příslušníků skupny Mordvinů, Tatarů, mužů z Irkutska, Uzbeků, Mongolů a kozáků.“[1]
- Die Armee bestand aus Russen und Weißrussen, Ukrainern und Menschen aus Kuronsk, Georgiern und Kasachen, Armeniern und Aserbaidschanern, Baschkiren, Mitgliedern der Mordwin-Gruppe, Tataren, Männern aus Irkutsk, Usbeken, Mongolen und Kosaken.
- [1] „Sluší se také připomenout, že Ukrajinci a Bělorusové získali v rámci nového státu – Sovětského svazu – statut svazové republiky, který jim do nástupu stalinismu zajišťoval reálnou autonomii zejména ve sféře kulturní emancipace.“[2]
- Es sollte auch daran erinnert werden, dass den Ukrainern und Weißrussen der Status einer Unionsrepublik innerhalb des neuen Staates - der Sowjetunion - zuerkannt wurde, was ihnen bis zum Einbruch des Stalinismus eine reale Autonomie, insbesondere im Bereich der kulturellen Emanzipation, sicherte.
Wortfamilie:
Übersetzungen[Bearbeiten]
- [1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „Bělorus“
- [1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „Bělorus“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „Bělorus“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „Bělorus“
- [1] Internetový slovník současné češtiny - Lingea s.r.o.: „Bělorus“
Quellen: