řemeslník

řemeslník (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	řemeslník	řemeslníci
Genitiv	řemeslníka	řemeslníků
Dativ	řemeslníkovi řemeslníku	řemeslníkům
Akkusativ	řemeslníka	řemeslníky
Vokativ	řemeslníku	řemeslníci
Lokativ	řemeslníkovi řemeslníku	řemeslnících
Instrumental	řemeslníkem	řemeslníky

Worttrennung:

ře·me·sl·ník

Aussprache:

IPA: [ˈr̝ɛmɛsl̩ɲiːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] jemand, der ein Handwerk beruflich betreibt; Handwerker

[2] abwertend: jemand, der seine Arbeit – meist eine künstlerische – oberflächlich, geistlos, nur für Geld verrichtet; Handwerker, Amateur

Oberbegriffe:

[1] pracovník

Unterbegriffe:

[1] elektrikář, hodinář, instalatér, klempíř, kovář, malíř, natěrač, obkladač, pokrývač, tesař, truhlář, zámečník, zedník

Beispiele:

[1] Ekonomické potíže v současné době nemají jen velké firmy, ale i drobní řemeslníci.

Wirtschaftliche Schwierigkeiten haben heute nicht nur die großen Firmen, sondern auch die kleinen Handwerker.

[1] „Syn, řemeslník, též byl samostatným a přiženil se do městského domku.“

Der Sohn erlernte ein Handwerk, etablierte sich und heiratete in ein städtisches Häuschen hinein.

[2] Režisér, který točí mainstreamové filmy, je řemeslník, ne umělec.

Ein Regisseur, der Mainstreamfilme dreht, ist ein Amateur, kein Künstler.

Wortbildungen:

řemeslnický

Übersetzungen

 [1] jemand, der ein Handwerk beruflich betreibt; Handwerker

Deutsch: Handwerker m Englisch: craftsman → en

 [2] ?

Englisch: Französisch:

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „řemeslník“

[1, 2] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „řemeslník“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „řemeslník“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „řemeslník“

[*] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „řemeslník“

Quellen: