vykřičník

vykřičník (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

	Singular	Plural
Nominativ	vykřičník	vykřičníky
Genitiv	vykřičníku	vykřičníků
Dativ	vykřičníku	vykřičníkům
Akkusativ	vykřičník	vykřičníky
Vokativ	vykřičníku	vykřičníky
Lokativ	vykřičníku	vykřičnících
Instrumental	vykřičníkem	vykřičníky

Worttrennung:

vy·křič·ník

Aussprache:

IPA: [ˈvɪkr̝̊ɪt͡ʃɲiːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Linguistik: Satzzeichen, das einen Satz als Ausrufesatz kennzeichnet; Ausrufezeichen, Rufzeichen

Gegenwörter:

[1] otazník

Oberbegriffe:

[1] interpunkční znaménko

Beispiele:

[1] Ohodnotil film jedničkou s vykřičníkem.

Er bewertete den Film mit einer Eins mit Rufzeichen.

Wortbildungen:

vykřičníkový

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Ausrufezeichen n, Rufzeichen n Englisch: exclamation mark → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „vykřičník“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „vykřičník“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „vykřičník“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „vykřičník“

[1] centrum - slovník: „vykřičník“

[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „vykřičník“