příbor

příbor (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

	Singular	Plural
Nominativ	příbor	příbory
Genitiv	příboru	příborů
Dativ	příboru	příborům
Akkusativ	příbor	příbory
Vokativ	příbore	příbory
Lokativ	příboru	příborech
Instrumental	příborem	příbory

Worttrennung:

pří·bor

Aussprache:

IPA: [ˈpr̝̊iːbɔr]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Küchenwerkzeug, mit dem man isst: Besteck, Essbesteck

[2] Küchengeschirr, aus dem man isst: Gedeck

Synonyme:

[2] servis

Oberbegriffe:

[1] náčiní

Unterbegriffe:

[1] lžíce, lžička, vidlička, nůž

Beispiele:

[1] V Japonsku příbor se nepoužívá.

In Japan wird kein Besteck verwendet.

[2] Prostřela jeden příbor navíc.

Sie legte ein Gedeck mehr auf.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] stříbrný příbor (Silberbesteck), položit příbor (das Besteck niederlegen)

Wortbildungen:

příborový, příborník, Příbor

Übersetzungen

 [1] Küchenwerkzeug, mit dem man isst: Besteck, Essbesteck

Deutsch: Besteck n, Essbesteck n Englisch:

 [2] Küchengeschirr, aus dem man isst: Gedeck

Deutsch: Gedeck n

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1, 2] Tschechischer Wikipedia-Artikel „příbor“

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „příbor“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „příbor“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „příbor“

[1, 2] centrum - slovník: „příbor“

[*] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „příbor“