osoba

osoba (Tschechisch)

Substantiv, f

Kasus	Singular	Plural
Nominativ	osoba	osoby
Genitiv	osoby	osob
Dativ	osobě	osobám
Akkusativ	osobu	osoby
Vokativ	osobo	osoby
Lokativ	osobě	osobách
Instrumental	osobou	osobami

Worttrennung:

oso·ba, Plural: oso·by

Aussprache:

IPA: [ˈɔsɔba], Plural: [ˈɔsɔbɪ]

Hörbeispiele:  osoba ^(Info), Plural: —

Bedeutungen:

[1] Mensch: Person

[2] Rechtswesen, Subjekt mit gesetzlichen Rechten und Pflichten: Person

[3] Grammatik, Flexionskategorie des Verbs und Pronomens: Person

Abkürzungen:

[1] os.

Synonyme:

[1] člověk, individuum, jedinec, jednotlivec

Unterbegriffe:

[1] fyzická osoba, právnická osoba, úřední osoba

Beispiele:

[1]	Při nehodě dvě osoby zahynuly a jedna byla vážně zraněna.		Bei dem Unfall starben zwei Personen und eine wurde schwer verletzt.
[2]	Právnická osoba musí být zapsána v obchodním rejstříku.		Eine juristische Person muss im Handelsregister eingetragen sein.
[3]	Druhá osoba množného čísla má koncovku -te.		Die zweite Person Plural hat die Endung -te.

Verkleinerungsformen:

[1] osůbka

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] za osobu (pro Person, pro Kopf)

[3] první, druhá, třetí osoba

Abgeleitete Begriffe:

osobní, osobitý, osobitost, osobnost, osobák

Übersetzungen

 

Deutsch: [1–3] Person f

? Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „osoba“

[1–3] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „osoba“