divoký

divoký (Tschechisch)

Adjektiv

Positiv	Komparativ	Superlativ
divoký	divočejší	nejdivočejší
Alle weiteren Formen: Flexion:divoký

Worttrennung:

di·vo·ký

Aussprache:

IPA: [ˈɟɪvɔkiː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Zoologie, Botanik: frei in der Natur vorkommend, nicht domestiziert; wild

[2] durch nichts gehemmt, keiner Vorschrift unterliegend; wild

[3] auffallend, auffällig

Synonyme:

[1] neochočený

[3] nápadný, výstřední

Sinnverwandte Wörter:

[1] přírodní, původní

[3] bláznivý, bouřlivý, ztřeštěný

Beispiele:

[1] V lese jí ukázal hnízdo divokých včel.

Im Wald hat er ihr das Nest der Wildbienen gezeigt.

[2] Na divoké řece zažijete mnoho dobrodružství.

Auf einem reißenden Fluss erleben sie viele Abenteuer.

[3] „Kontroverzní návrhář přezdívaný »chuligán anglické módy« proslul divokými kreacemi, které ho vynesly na módní vrchol.“

Der kontroverse Designer, der den Spitznamen »Hooligan der englischen Mode« trägt, ist berühmt für seine wilden Kreationen, die ihn an die Spitze der Modewelt gebracht haben.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] kočka divoká — Wildkatze, divoké prase — Wildschwein, divoká zvěř — Wild, divoké zvíře — wildes Tier, divoká krajina — Wildnis

[2] divoký chlapec — ungestümer Junge, divoká karta — Wildcard, divoká vášeň — heftige Leidenschaft

[2] Divoká Šárka, Divoký západ — Wilder Westen

[3] divoká dlažba — wildes Pflaster, divoká zeleň — üppiges Grün

Wortbildungen:

divoce, divočák, divoko, divokost

Übersetzungen

 [1] Zoologie, Botanik: frei in der Natur vorkommend, nicht domestiziert; wild

Deutsch: wild, Wild- Englisch: wild → en

 [2] durch nichts gehemmt, keiner Vorschrift unterliegend; wild

Deutsch: wild, unbändig, heftig, ungestüm Englisch: wild → en

 [3] auffallend, auffällig

Deutsch: wild, unbändig, heftig, ungestüm Englisch: wild → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „divoký“

[1–3] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „divoký“

[1–3] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „divoký“

Quellen: