dědeček

dědeček (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, belebt

Kasus	Singular	Plural
Nominativ	dědeček	dědečci, dědečkové
Genitiv	dědečka	dědečků
Dativ	dědečkovi, dědečku	dědečkům
Akkusativ	dědečka	dědečky
Vokativ	dědečku	dědečci, dědečkové
Lokativ	dědečkovi, dědečku	dědečcích
Instrumental	dědečkem	dědečky
Weitere Formen: dědeček (Possessivadjektiv)

Worttrennung:

dě·de·ček, Plural: dě·deč·ci, dě·deč·ko·vé

Aussprache:

IPA: [ˈɟɛdɛtʃɛk], Plural: [ˈɟɛdɛtʃ.tsɪ], [ˈɟɛdɛtʃ.kɔvɛː]

Hörbeispiele:  dědeček ^(Info), Plural: —

Bedeutungen:

[1] Vater eines Elternteils: Großvater

[2] alter Mann: Väterchen

Synonyme:

[1, 2] děda

Gegenwörter:

[1, 2] babička

Oberbegriffe:

[1] předek, příbuzný

Beispiele:

[1] Můj dědeček ještě žije.

Mein Großvater lebt noch.

[2] Honza šel do světa a cestou potkal kouzelného dědečka.

Hans ging in die Welt hinaus und traf auf seiner Reise auf einen zauberhaften Alten.

Übersetzungen

 

Deutsch: [1, 2] Großvater m, [2] Väterchen n

Englisch: [1] grandfather → en

? Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „dědeček“

[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „dědeček“

[1, 2] volny - slovník: „dědeček“

[*] Uni Leipzig: Wortschatz-Lexikon „dědeček“