únor

únor (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	únor	(únory)
Genitiv	února	(únorů)
Dativ	únoru	(únorům)
Akkusativ	únor	(únory)
Vokativ	únore	(únory)
Lokativ	únoru	(únorech)
Instrumental	únorem	(únory)

Worttrennung:

únor

Aussprache:

IPA: [ˈuːnɔr]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] der zweite Monat des Kalenderjahres; Februar

Herkunft:

[1] abgeleitet vom Präfix ú- und dem Verb nořit (tauchen). Wahrscheinlich deswegen, da im Februar das schmelzende Eis ins Wasser eintaucht.

Oberbegriffe:

[1] měsíc

Beispiele:

[1] V únoru mrzlo až praštělo.

Im Februar fror es Stein und Bein.

Wortbildungen:

[1] únorový

Übersetzungen

 [1] der zweite Monat des Kalenderjahres; Februar

Deutsch: Februar m Englisch: February → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „únor“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „únor“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „únor“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „únor“