úředník

úředník (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, belebt

Kasus	Singular	Plural
Nominativ	úředník	úředníci
Genitiv	úředníka	úředníků
Dativ	úředníkovi, úředníku	úředníkům
Akkusativ	úředníka	úředníky
Vokativ	úředníku	úředníci
Lokativ	úředníkovi, úředníku	úřednících
Instrumental	úředníkem	úředníky

Worttrennung:

úřed·ník, Plural: úřed·ní·ci

Aussprache:

IPA: [ˈuːr̝ɛdɲiːk], Plural: [ˈuːr̝ɛdɲiːtsɪ]

Hörbeispiele:  úředník ^(Info), Plural: —

Bedeutungen:

[1] ein Amt ausübende Person männlichen oder unbestimmten Geschlechts: Beamter, Beamte

Synonyme:

[1] administrátor, byrokrat, referent

Weibliche Wortformen:

[1] úřednice

Oberbegriffe:

[1] osoba

Unterbegriffe:

[1] ministr, policista, soudce, státní zástupce

Beispiele:

[1] Úředník je osoba s velmi specifickým myšlením, ve které ovšem zůstaly nějaké stopy lidských vlastností.

Ein Beamter ist eine Person mit einem speziellen Gedankengut, in welchem aber manchmal Spuren menschlicher Eigenschaften verblieben sind.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] vysoký úředník (ein hoher Beamter)

Abgeleitete Begriffe:

úřednický, úřednictvo

Übersetzungen

 

Deutsch: [1] Beamter m

? Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „úředník“

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „úředník“

[1] volny - slovník: „úředník“

[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Lexikon „úředník“